Jdi na obsah Jdi na menu
 


Stručná historie IR 91

16. 8. 2016

Více než polovina branců z Českobudějovicka, Českokrumlovska a Prachaticka, poznala světovou válku v řadách c. a k. 91. pěšího pluku. Tento pluk vznikl k 1. lednu 1883 v souvislosti s navýšením počtu pěších pluků rakousko-uherské armády. Vznikl převzetím již existujících jednotek. I. prapor byl vytvořen zrušeným praporem polních myslivců č. 24, II. prapor byl vytvořen zrušeným praporem polních myslivců č. 34, III. prapor byl vytvořen původním V. praporem pěšího pluku 11 a IV. prapor byl vytvořen původním V. praporem pěšího pluku 75. Prvotním sídlem štábu pluku se stalo město České Budějovice a pluk byl doplňován mužstvem z českobudějovického doplňovacího okresu. Rakousko-uherská armáda si před první světovou válkou potrpěla na poněkud již zastaralý systém tzv. majitelů pluků. Čestná funkce majitele pluku však měla již jen reprezentativní účel. Prvním majitelem 91. pluku se stal 4. dubna 1885 polní podmaršál Ludwig Fröhlich Ritter von Elmbach und Groara. Po jeho smrti (1902) ho v roce 1904 nahradil polní podmaršálek Hubert Ritter von Czibulka. Mezi veřejností a prostými vojáky se ale pro 91. pěší pluk vžilo spíše označení „Synové Šumavy“ nebo prostě „Šumavané“, než označení podle majitele. Národnostní složení pluku před vypuknutím války bylo tvořeno 54 % Němci, 45 % Čechy a 1 % ostatních národností. Od září 1893 sídlil štáb pluku a tři prapory v Praze ve Ferdinandových kasárnách v Karlíně a v Josefských kasárnách. V Českých Budějovicích v Mariánských kasárnách zůstal IV. prapor, kádr záložního praporu a okresní doplňovací velitelství č. 91. V srpnu 1906 byl I. prapor přesunut do jižní Dalmácie. V červenci 1914 byl roztroušen ve vojenských objektech v Bosně.

Jednadevadesátníci těsně před válkou v budějovických kasárnách

Jednadevadesátníci těsně před válkou v budějovických kasárnách

Do osudného roku 1914 vstoupil pluk pod velením plukovníka Hermanna Ecchera ab Echo und Marienberg. Mobilizační rozkaz dorazil ke štábu 26. července 1914 v 1 hodinu v noci. Během dne 29. července se všechny pražské části pluku přesunuly do Českých Budějovic, kde byly jednotlivé prapory a jejich roty doplněny na válečné stavy povolanými záložníky (pluk dosáhl počtu 3 300 mužů). 31. července proběhla na vojenském cvičišti ve Čtyřech Dvorech přísaha a druhý den vyrazil pluk železničním transportem na srbské hranice jako součást pražské 9. pěší divize (I. prapor byl tehdy od pluku stále odloučený a byl součástí 14. horské brigády 47. pěší divize). Cílové stanice Gunja bylo dosaženo ve večerních hodinách 4. srpna 1914. Vojáci přešli most přes Sávu a nalodili se na říční parníky, které je brzy ráno 5. srpna dopravily do Jemena. Další cesta do Bjeliny na bosensko-srbských hranicích vedla pěšky. Od 6. srpna byly stavěny polní stráže a pluk se připravoval k násilnému překročení řeky Driny, která tvořila hranici Srbska. Pravděpodobně prvním padlým jednadevadesátníkem se stal již 7. srpna 1914 František Kerschbaum narozený roku 1889 ve Sklářích (Glashütte) u Vimperka a příslušný do Pravětína (Gansau) v okrese Prachatice. Byl údajně zasažen střelou do hlavy u vesnice Franz Josefsfeld u bosenské Tuzly, když si neopatrně zapálil cigaretu na noční hlídce a tím posloužil za noční cíl srbským střelcům. Podle jiné verze byl omylem zastřelen vlastní hlídkou. Drinu pluk překročil 12. srpna 1914 a začaly první přestřelky, dělostřelecké přepady, zmatky během kterých po sobě střílely vlastní jednotky (jen srpnové boje o kótu Veliká Glava stály pluk několik stovek padlých vojáků a 27 důstojníků) a konečně i tragický ústup zpět přes Drinu začátkem září 1914, během kterého se mnoho rakousko-uherských vojáků včetně jednadevadesátníků utopilo. Ve stejné době byl zraněn dokonce velitel pluku H. E. Marienberg a nahrazen plukovníkem Alexanderem de Brunfaut. Po krvavé bitvě u Rače 8. září 1914 přišel pochod na Šabac, listopadové boje na řece Kolubara, kde padla třetina mužstva a další postup za stálých bojů na Bělehrad. Neúspěchy c. k. armády v Srbsku v prvních měsících války byly výsledkem naprosté neschopnosti a lehkomyslnosti velitele tažení generála Oskara Potiorka.

.facebook_1471433739228.jpg

Odchod jednadevadesátníků z Budějovic na srbskou frontu

Koncem roku 1914 se pluk začal připravovat k přesunu na karpatské bojiště. Do konce ledna 1915 byl po krátkém odpočinku navýšen válečný stav pluku na 2 500 mužů. Doplňování ztrát zajišťovaly tzv. pochodové prapory formované postupně v Českých Budějovicích. Začátkem února 1915 byl pluk naložen na vagony a přepraven do Velké Berezné, tentokrát s novým velitelem plukovníkem Steinsbergem. Začaly tvrdé boje v Haliči (jen 14. února padlo v boji u Stolské Výšiny 200 mužů), kdy se jednadevadesátníci účastnili začátkem června slavného osvobození pevnosti Przemysl, bojů u Lvova, kde zajali 2 000 ruských vojáků a probojovali se až k řece Bug. Koncem července 1915 prodělali krvavou bitvu u Sokalu. V srpnu 1915 pluk překročil ruské hranice. V listopadu 1915 ale bylo rozhodnuto o přesunutí pluku na jižní italské bojiště a zde pluk setrval po většinu války (detašovaný I. prapor bojoval v Itálii již od května 1915 a s plukem se opět spojil až koncem října 1916). Mezi tím došlo 2. června 1915 k přeložení náhradního praporu z Českých Budějovic do Brucku nad Litavou. Šlo o reakci vrchního velení na vzrůstající nespokojenost rakousko-uherských vojáků a jejich protiválečnou náladu, ve které je podporovalo i civilní obyvatelstvo. Sídla jednotlivých pluků měla být nově přesunuta do míst obydlených obyvatelstvem odlišné národnosti. Do Českých Budějovic se pro změnu přesunul maďarský 101. pěší pluk. Všechny další pochodové prapory 91. pěšího pluku byly nyní formovány v Brucku nad Litavou. Nově příchozí branci samozřejmě dál pocházeli z českobudějovického doplňovacího okresu.

rusko.jpg

Jednadevadesátníci na východní frontě

Italské vysokohorské bojiště se stalo jednoznačně nejnáročnějším a nejkrutějším místem nasazení jednadevadesátníků, zároveň také místem mnoha hrdinství a až neuvěřitelných fyzických výkonů. Italové zde nazývali pluk „zelení ďáblové“ nejen podle jeho límcových výložek v barvě papouščí zelené, ale právě také kvůli udatnosti a vojenským kvalitám vojáků 91. pěšího pluku. Jednadevadesátníci se zde zúčastnili 4. bitvy na řece Soči (10. listopadu – 2. prosince 1915), rakouské ofenzivy v jižním Tyrolsku v květnu 1916 a 8. (10. – 12. října 1916), 9. (31. října – 4. listopadu 1916) a 10. (12. května – 8. června 1917 – jen během pěti dnů při bojích o strategické výšiny u Jamjana padlo 1 419 mužů a 38 důstojníků) bitvy na Soči, během kterých úspěšně odráželi prudké italské útoky. Symbolem jednadevadesátníků na italské frontě se stala hora Mrzli Vrh (1 359 m n. m.), o kterou svedli krvavé boje a na které bylo zřízeno pohřebiště a památník I. praporu 91. pěšího pluku. Pluk se účastnil rakousko-německého průlomu u Kobaridu na přelomu října a listopadu 1917, následovaného boji na řece Piavě v prostoru poloostrova Papadopoli, kde utrpěl ještě v posledním roce války značné ztráty a po italské ofenzivě v létě 1918 téměř zanikl. Koncem léta byl přesunut opět na Balkán, ale jednadevadesátníci zde zažili již prakticky jen ústup, až se jejich zbytky dostaly do okolí Bělehradu, kde je zastihla zpráva o státním převratu v Praze a konečně i konec války. Posledním z devíti válečných velitelů pluku byl od října 1917 plukovník Rudolf Kiesswetter. První vojáci pluku se začali navracet domů do Českých Budějovic 2. listopadu 1918 od náhradního praporu z Brucku nad Litavou. Vojáci ze Srbska o několik dní později. Němečtí muži a důstojníci se většinou rovnou rozutekli do svých domovů a čeští důstojníci se rozhodli pluk rozpustit. Řada z nich a také řada obyčejných vojáků ale ihned vstoupila do 1. českobudějovického pluku, který víceméně svévolně zřídilo místní posádkové velitelství. Důstojníci si demokratickým hlasováním zvolili za velitele pluku hejtmana Vinzenze Sagnera – bývalého velitele III. praporu 91. pěšího pluku.

schranka-01vanoce.jpg

Třetí válečné vánoce jednadevadesátníků na italské frontě

21. listopadu 1918 byl 1. českobudějovický pluk zrušen a znovu obnoven 91. pěší pluk, tentokrát již jako jednotka československé armády. V následujících dnech sehrál pluk pod Sagnerovým velením důležitou roli při obsazení jihočeského pohraničí a potlačení separatistických snah německých obyvatel. V říjnu 1920 byl 91. pěší pluk sloučen s 1. střeleckým plukem ruských legií a 29. střeleckým plukem (bývalý LIR 29) a vznikl tak 1. pěší pluk Mistra Jana Husi se sídlem v Českých Budějovicích. Tím 91. pěší pluk definitivně zanikl. Nejsou známé přesné počty padlých jednadevadesátníků za celou válku. V obci Pöstlingberg nedaleko Lince stojí od roku 1923 pomník „Hrdinů c. a k. 91. pěšího pluku ve Světové válce 1914 – 1918“ s malým nápisem, který byl doplněn roku 1933: „Více než 5000 padlých hrdinů Šumavy.“ Jen do jara 1917 obdrželi prostí vojáci pluku 4 648 vyznamenání.

schranka-03.jpg

Poválečný návrat vojáků z front do Českých Budějovic